česky | english

Home > O nás > Zprávy > KICK ITALY 2017. O Giru na koloběžkách s Václavem Liškou KICK ITALY 2017. O Giru na koloběžkách s Václavem Liškou

14. 7. 2017

Před čtyřmi roky se s koloběžkami postavili na start stého ročníku slavné Tour de France. Letos vyrazili na trať stého Gira d’Italia, nejtěžšího cyklistického závodu na světě. V čem to bylo jiné a jak se s náročností italské trasy vyrovnali?

Ze sedmičlenného týmu KICK ITALY 2017, který tvořili Vašek Liška, Alpo Kuusisto, Jarda Odvárka, Kuba Kopecký, Michal Kulka, Tomáš Pelc a Honza Vlášek, jsme vyzpovídali prvního jmenovaného - herce a zároveň předsedu Českého svazu koloběhu Vaška Lišku.

Po Tour de France jste si řekli už nikdy více. Proč? Čím to bylo těžké a proč jste své rozhodnutí změnili a vyrazili na Giro d’Italia?

Ano, řekli jsme si to! Byli jsme vyčerpaní nejen fyzicky ale i psychicky. A dohromady jsme se dávali několik měsíců, tak proč to zažívat znova?! Život je ale o dobrodružstvích, o cílech, o zážitcích. Někteří z nás se stali mistry světa v koloběhu a hledali další výzvy a sté Giro se nabízelo samo. Já jim fandil a chtěl být u organizace toho podniku, páč jsem už nechtěl tu bolest zažívat znova. Ale byl jsem stále přesvědčován, že bych to měl zkusit. Tak jsem si tajně trénoval a po dvou měsících (přesně šest měsíců do startu Gira) jsem klukům oznámil, že to zkusím s nimi.

Giro bylo těžší, přesto to vypadalo, že jste ho jeli ve větší pohodě. Čím to? Více jste trénovali? Jsou za tím zkušenosti z Tour a lepší příprava, organizace nebo lepší podpůrný tým ….?

Především jsme věděli, do čeho jdeme. Jeli jsme pomaleji, snažili jsme si víc užívat jízdu, pokud to tak jde říct. Více jsme odpočívali. Už jsme věděli, co je třeba a co třeba není. A opět skvělý podpůrný tým, bez kterého by to prostě nešlo!

Spali jste v průměru 4 hodiny denně, co to s člověkem udělá, když nespí 24 dní po sobě? S čím ještě jste se na Giru museli, kromě nedostatku spánku, vypořádat?

Já to měl v průměru čtyři a půl hodiny :-)… Člověk je pomalejší, jeho reakce nejsou tak briskní. Jede si v takovém určitém módu. Každý prudký pohyb nebo pohyb navíc bolí. Některým se musely doléčit asfaltové lišeje, mně musel splasknout nateklý kotník… a hlavně to chtělo klid a odpočinek, což nástupem do práce nikdo neměl.

Měl jsi někdy chuť s tím seknout?

Měl! V sedmé etapě, která měřila přes 230 km. Dva dny po sobě jsem spal právě jen čtyři hodiny, 90 km té etapy vedlo po dálnici a my jeli po vedlejších silnicích a najížděli stále více a více km nad rámec. Sem tam silnice končila kvůli chybějícímu mostu, tak jsme museli přelézt na dálnici, jet kilometr po ní a zase zpátky. Poté se přidal silný vítr z boku a já “odešel” psychicky. Posledních 80 km jsem jel s tím, že dojedu do cíle a končím. Dva dny si odpočinu a pak budu klukům dělat support. Ráno mě však Michal Kulka přesvědčil, ať zkusím ujet třeba 30 km a uvidím. Giro, že se ze stanu nevzdává. A to mě přesvědčilo a zastavil jsem se až v Miláně.

Celý rozhovor si přečtěte na blogu yedoo.cz